100 let české státnosti ve Středočeském kraji

Lány – druhé sídlo prezidenta

Středočeský kraj nezávidí Praze, že je sídlem hlavy státu. Naopak, lánský zámek je druhým oficiálním sídlem prezidenta už od roku 1921. Není to jen žádný prezidentův „letní byt“. Plní důležitou funkci, protože ne všechna jednání se protokolárně hodí na Pražský hrad. Tím, že se konají v Lánech, se jim přidává na důležitosti.

Historie dnes spíše barokní podoby zámku je velmi stará. Ví se, že od 14. století zde středočeským zemanům patřila dřevěná tvrz. Po mnoha přestavbách již renesanční sídlo přebudoval v letech 1592-1593 císař Rudolf II. na lovecký zámeček obehnaný valy a vodním příkopem. České koruně náležely Lány až do roku 1658 jako součást křivoklátského panství. Pak putovaly, často jako zástava za dluhy, z ruky do ruky. Až v roce 1921 vykoupila lánský zámek i s přilehlou oborou a polnostmi Československá republika od šlechtického roku F?rstenberků.

Zámek byl rozhodnutím Národního shromáždění ČSR prohlášen za přechodné a letní sídlo prezidentů republiky. Dnešní podobu památky ovlivnily úpravy Jožeho Plečnika. Nejúchvatnější je zeď s impozantní kašnou při hrázi rybníka. Tvoří jí pět dórských sloupů zdobených bronzovými lvími hlavami, které chrlí proudy vody do kašny a pak se jako jeden mohutný proud slévají do rybníka. Lví hlavy představují původní země Československa: Čechy, Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus, symbolizují celistvost nově vzniklého státu.

První československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk v Lánech sídlil až do smrti roku 1937. Po něm i ostatní hlavy našeho státu. Do zámku se dostanou dnes jen ti, které si pozve prezident, avšak můžeme zavítat do rozlehlého zámeckého parku z roku 1770 a do palmového skleníku z roku 1879, který je krásně zrenovovaný. Vše určitě stojí za vidění. Nejen proto, že chodíme místy, kudy chodila naše historie, ale sama scenerie a nádherné výhledy jsou nezapomenutelné.

Masarykův druhý domov Středočeský kraj

I když prezident Masaryk procestoval snad celý svět, i když pocházel z jihomoravského Hodonína, kraj středních Čech si obzvlášť zamiloval. Masaryk často označoval za svůj domov právě Lány. Pobýval zde dokonce častěji než na Pražském hradě. V Lánech nejen přijímal oficiální návštěvy, vedl politická jednání, setkával se s významnými osobnostmi, ale trávil zde aktivně i volný čas. Projížděl se oborou na svém koni Hektorovi, chodil na procházky. Když v roce 1935 abdikoval, obdržel Lány k doživotnímu užívání.

Na lánském zámku Masaryk zesnul v roce 1937 a byl pohřben na místním hřbitově vedle své manželky Charlotty. Je tu také pochován Masarykův syn Jan, který byl československým ministrem zahraničí v exilové i poválečné vládě, a dcera Alice, zakladatelka a první předsedkyně Československého červeného kříže.

Málo se však ví, že nedaleko Příbrami na jižních brdských svazích se nachází zámek Hluboš, kam Masaryk s rodinou také často jezdil a kde to měl moc rád. Kvůli tomu si prezidentská kancelář dokonce Hluboš pronajala od tehdejších majitelů.

Později měl zámek pohnuté osudy. Za první republiky chvíli patřil státu, pak jednomu příbramskému továrníkovi. Po roce 1948 byl znárodněn a postupně chátral. Nejdřív sloužil jako politická škola, pak kasárna, dělnická ubytovna uranových dolů i středoškolský internát. Jen díky restitucím se zámek vzpamatovává a potomci posledních majitelů mu postupně začali vracet nejen jeho dřívější noblesu, ale též paměť a uchovávají vzpomínky na našeho prvního prezidenta a jeho vřelý vztah ke Středočeskému kraji. Pietně tu zachovali Masarykovu pracovnu a salonek jeho manželky. Ve velké jídelně pak instalovali výstavu věnovanou vztahu T. G. Masaryka a československých legií. Zámek byl několik let přístupný veřejnosti.

Známá jsou i mnohá další místa kraje, kde Masaryk pobýval nebo je navštívil, ať již oficiálně, či při soukromých cestách. V roce 1954 zemřela v Poděbradech velká utajovaná Masarykova láska, spisovatelka Oldra Sedlmayerová.

Již jako slovutný univerzitní profesor se ve středočeských Řevnicích mohl na svých toulkách krajem potkat s Janem Nerudou, Svatoplukem Čechem nebo Jaroslavem Vrchlickým. Také tento malý středočeský místopisný příklad ukazuje, jak mohutný oblouk byl od vrcholu národního obrození k obnovení české státnosti překlenut právě v osobnosti Tomáše Garrigua Masaryka.