100 let české státnosti ve Středočeském kraji

První vražda na Slapech

Nad světem se stahovala hnědá mračna. Nebezpečí fašismu a nacismu dobře cítili obyčejní lidé a byli odhodlaní se zlu bránit třeba i se zbraní v ruce. Na mor hitlerovské nákazy důrazně poukazovaly také některé špičky kulturní fronty, Osvobozené divadlo Voskovce a Wericha nebo Karel Čapek. Marně. Politici zvolili cestu usmiřování a ústupků. Mediální mainstream se kochal dekadencí končící dekády, a především si nepřál burcovat společnost katastrofickými vizemi a důsledně umlčoval hlasy, které varovaly před zlem, jež bylo už přímo za branami posledního izolovaného a opuštěného ostrůvku demokracie ve středu Evropy.

K demokratickému Československu se upínaly zraky mnohých. Jen exulantů z Německa a Rakouska jsme přijali v oněch letech na 20 000. Bylo jen otázkou času, kdy u nás zakotví i německý protihitlerovský odboj.

Jako neuvěřitelně dobrodružná a ilustrativní kapitola se v tomto směru zapsala místa našeho kraje kolem Slap. Koncem roku 1934 se tam v malém rodinném hotýlku Záhoří ubytoval německý inženýr Rudolf Formis. Nikomu se nezdálo nic nápadné už proto, že nájemcem hotelu byl také Němec a německá klientela a turisté nebyli u Středočechů žádnou zvláštností.

Nenápadný turista však nebyl jen tak někdo. Šlo o špičkového německého odborníka na rozhlasové vysílání, stavěl první rozhlasové vysílačky v Německu, založil první německou akciovou společnost pro rozhlasové vysílání a německý klub radioamatérů. Ale hlavní bylo, že nesympatizoval s hitlerovským vedením a s jeho názory. Jednou dokonce přerušil vysílání Hitlerova rozhlasového projevu, a tak není divu, že nejen proto, ale i pro svůj židovský původ a manželku Židovku, skončil roku 1933 v koncentračním táboře.

Z koncentráku se mu sice podařilo uprchnout, ale všechny evropské země jej odmítly přijmout, dokonce i Turecko. A tak se nakonec usadil v Praze, kde již působily německé emigrantské organizace. Zanedlouho našel ideální místo pro ilegální činnost. A ne ledajakou! Využil vhodné středočeské krajiny kolem Svatojánských proudů, hlubokých rozeklaných členitých údolí, nepřehledného terénu, dobrého a blízkého spojení s Prahou, spousty silničních výpadovek na všechny strany pro případ úniku a zároveň vlastního nenápadného přestrojení za turistu. Zřídil si v hotelovém pokoji rozhlasové studio a vysílal z něj odbojové vysílání. Ideální terén umožňoval, že vysílání na krátkých vlnách nešlo rovnou přímou čarou do Německa, ale signál se šířil odrazem od horních vrstev atmosféry. Proto se jeho vysílač nedal jen tak snadno zaměřit.

Inženýr Formis vysílal protihitlerovské zprávy, komentáře, projevy předáků německého odboje nahrané na gramofonové desky a také hudbu. Říká se, že se dokonce občas naladil na frekvenci některé z německých stanic a vtipně komentoval její program. Byla to jedna z mála svobodných antifašistických vysílaček ještě před Mnichovem. Rozhlas tehdy fungoval jako nejmocnější propagandistické médium – jako bychom dnes zkřížili televizi a internet. Rádio poslouchal každý. Není divu, že Hitler zuřil. Pokyn zněl jasně: Umlčet!

Německé oficiální kruhy protestovaly a požadovaly, aby české orgány vysílač zaměřily, vypátraly a odstranily. Nikdo z české strany nezradil, nikdo nikoho neudal. Dokonce i české „zaměřování“ probíhalo laxně a vlastně jen naoko. A tak se na pokyn samotného šéfa Sicherheitsdienstu (zpravodajské služby SS a NSDAP) Reinharda Heydricha vydalo do Čech vražedné komando. Od německých zrádců rozvědka věděla, že vysílač je v Záhoří.

Netrvalo dlouho a dva příslušníci komanda ilegálně překročili české hranice. Přijeli si očíhnout hotel v převlečení za turisty, kteří si chtějí zalyžovat v malebné povltavské přírodě. Dokonce se s Formisem spřátelili. Když zjistili, že jsou na správné adrese, stačilo málo. V dalších dnech si dojeli na německé velvyslanectví pro zbraně, nacvičili si rychlý průjezd Prahou, přibrali třetího kolegu, který se do hotelu vloupal tak, že vyšplhal po provaze, a v noci 23. ledna 1935 vtrhli k Formisovi do pokoje, po krátké přestřelce ho zavraždili a hotel zapálili. Ještě téže noci se jim podařilo z Čech uniknout.

A politici a česká média? Nejvíc je zajímalo, jak mohla pohraniční stráž pustit vrahy přes hranice. Ale čeští pohraničníci za nic nemohli. O ničem nevěděli, neměli na služebně ani telefon. Navíc strážnice byla v noci zavřená a vrazi přešli závory pěšky. O vraždě se policie i veřejnost dověděla až příští den. Co pohledávali hrdlořezové v Čechách, se raději nikdo neptal. Co kdyby se v Berlíně naštvali?

Rudolf Formis byl první obětí nacisticko-fašistické vraždy na území Čech, spáchané speciálně vyslaným komandem z Německa. Je pochován na hřbitůvku ve Slapech. Ve slapské kronice k události existuje zápis na straně 223: „Byla to politická vražda, zvaná fémová, provedená najatými agenty říšskoněmeckými, stoupenci nacionálně socialistického režimu (…) Ing. Formis z rasových důvodů uprchl z Německa a v našem kraji se skrýval. Jako nebezpečný nepřítel režimu byl dlouho hledán, konečně dopaden a zákeřně zneškodněn…“.

Dnes je místo tragické události skryto padesát metrů pod hladinou Slapské přehrady. Vzpomínka na Formise však ve středních Čechách zůstává. I tento příběh je smutnou ilustrací toho, jak dějiny světa se procházely dějinami středních Čech.