100 let české státnosti ve Středočeském kraji

Tři králové přišli ze středních Čech

Česká společnost prošla od roku 1939 nesmírně komplikovanými etapami, kdy byla podrobena osudovým zkouškám. Je obdivuhodné, jak krátké období první republiky dokázalo upevnit v lidech vědomí úcty k státnosti i ke státním symbolům, k základním etickým hodnotám, k lásce a odpovědnosti k vlasti, k demokracii a svobodě. Proto není ani z dnešního pohledu překvapivé, že jedním ze symbolů těchto hodnot se stali i podplukovník Josef Vladimír Mašín, podplukovník Josef Balabán a štábní kapitán Václav Morávek.

Všude jinde ve světě by o takových hrdinech psali stovky knih, točili nekonečné řady filmů, odhalovali sochy, byli by vzory dětských her … U nás nemají ani důstojný pomník.

Všichni byli středočeští rodáci a velcí patrioti. Generálmajor in memoriam Josef Vladimír Mašín starší se narodil roku 1896 v Lošanech u Kolína v rodině sedláka. Byl důstojníkem prvorepublikové Československé armády. V letech 1907–1911 absolvoval české reálné gymnázium v Kutné Hoře. 1912–1915 vystudoval Zemskou střední školu hospodářskou v Roudnici nad Labem. V roce 1922 absolvoval granátnický kurz v Milovicích. Od roku 1928 Mašín sloužil u 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Ruzyni, která byla připojena k Praze až v roce 1960. Byl mučen a popraven roku 1942.

Generálmajor in memoriam Josef Balabán byl legionář, československý voják, který se narodil roku 1894 v obci Obory u Dobříše v okrese Příbram v rodině hajného. Pak se rodina přestěhovala do Sestrouně u Sedlčan. Základní vzdělání získal v letech 1905–1908 na měšťanské škole v Sedlčanech a pak se zde vyučil v Kašparově továrně. Na Dobříšsku a Sedlčansku trávil značnou část života. Byl popraven roku 1941 v ruzyňských kasárnách.

Brigádní generál in memoriam Václav Morávek, známý jako Pobožný pistolník, se narodil roku 1904 v Kolíně. Zde vychodil obecnou školu a vystudoval gymnázium (dnes obchodní akademie). Byl sborovým vůdcem jednoho z kolínských skautských oddílů. V meziválečné době sloužil jako důstojník v Československé armádě. Jeho odbojové krédo znělo: „Věřím v Boha a ve své pistole.“ Na evangelickém hřbitově na kolínském Zálabí má vedle ostatních členů své rodiny pouze symbolický hrob. Byl zavražděn při dramatické přestřelce v roce 1942.

Tyto tři důstojníky svedla dohromady okupace a činnost v odbojové skupině Obrana národa. Svatí tři králové, takový krycí název dali jejich zpravodajské a sabotážní odbojové skupině gestapáci. Sami se podepisovali jako „tři muzikanti“. Mezi sebou si říkali „tři mušketýři“. Již tato okolnost naznačuje, co se skrývá za každou statečností. Je to velké lidské souznění, přátelství, schopnost spolehnout se jeden na druhého, důvěra a společně sdílená dobrá mysl i smysl pro humor, který jim pomáhal přežít.

Těžiště jejich působnosti spočívalo ve zpravodajské činnosti. Byli to oni, kdo zjistil datum napadení Polska, Jugoslávie, Řecka i Sovětského svazu. Dokázali sehnat náklaďáky zbraní a výbušnin, vytvořili několik výzvědných sítí v důležitých podnicích, získávali informace o strategicky důležitých transportech i poměrech v továrnách, vyráběli falešné legitimace pro odbojáře, vydávali odbojářský list V boj a dokonce ho dokázali kolportovat i do budovy gestapa v Petschkově paláci. Věnovali se kurýrní službě a provozovali několik ilegálních vysílaček.

Jejich neuvěřitelný záběr přesahoval hranice Česka. Působili i na Slovensku. Jejich kurýrní sítě pracovaly ve Švédsku i Jugoslávii. V Berlíně zasáhly jejich bomby policejní ředitelství i ministerstvo letectví. Provedli dokonce atentát na druhého nejmocnějšího muže Říše, Himmlera, který jen neuvěřitelnou shodou náhod unikl smrti. Jejich bomby ničily vlaky i lodě na moři. Svými pistolemi vyřídili řadu nepřátel. Tři králové zajišťovali i bezpečnostní službu, chránili odboj před německými agenty, odhalovali konfidenty a udavače.

Tři králové patřili k největším hrdinům odboje. Poprvé se dali dohromady roku 1939. Gestapo dlouho nemohlo nikoho z legendární trojice dopadnout, i když párkrát se museli na svobodu doslova prostřílet. Postupně však padli do léček a za dramatických okolností byli Mašín a Balabán lapeni a Morávek zastřelen.

Výčet jejich dobrodružství je nekonečný. Útěky po telefonních drátech, prostřílení se přes devítinásobnou přesilu, Morávek si nechal připálit cigaretu od důstojníka gestapa, který měl za úkol jej chytit, a pak mu o tom poslal dopis. Vykradli vojenský sklad zbraní a trhavin na falešné doklady, pašovali zbraně z Jugoslávie. Byli jedni z mála, kteří při krutých výsleších nepromluvili. Němci se jich tak báli, že i na popravišti Josefu Mašínovi spoutali nohy ze strachu, aby se nevrhnul na popravčí četu.

Tito tři důstojníci patřili k těm příslušníkům naší prvorepublikové armády, kteří morálně i fakticky odmítli demobilizaci a nepřešli ani do civilu, ani nevstoupili do vládního vojska. Po okupaci okamžitě přešli do ilegality a vedli s nacistickou přesilou statečný a předem prohraný zápas.

Pro tři krále nebylo prvotní, co pro ně udělá jejich země, ale co oni udělají pro svou vlast. To určovalo jejich pevné ukotvení v čase i prostoru, něco, co v dnešní době často přijímáme ve vztahu k sobě samotným nesměle či s rozpaky.

Mimořádné úspěchy tří králů by se nemohly odehrát bez pomoci oddaných spolubojovníků a blízkých spolupracovníků. Hodně z nich patřilo ke Středočeskému kraji: Josef Srstka, od roku 1938 velitel dělostřeleckého pluku v Jincích na Příbramsku, byl popraven 1944. Viléma Vlka z Dobříše, důstojníka, který působil v ilegalitě hlavně na Příbramsku, Podbrdsku a středním Povltaví, zastřelili 1942 u Klatov. Podobně dopadly desítky dalších statečných Středočechů, kteří pomáhali odboji. Ani při mučení nezradil nikdo z nich. Četné partyzánské skupiny, zejména v Brdech a na Příbramsku čerpaly z „tříkrálové“ zkušenosti, inspirovaly se vzory tří statečných mužů, kteří se stávali legendou.

Avšak odvaha, s jakou se dokázali rvát za vlast, za vyznávané ideály a hodnoty, je něco, co by nám v dnešní, někdy až příliš odcizené a tak trochu odnárodněné době dokázalo vrátit opět pevné kořeny, pocit hrdosti a sebevědomí.

Tři Středočeši, Mašín, Balabán a Morávek, přes vlny času ukazují, že státní znak, hymna, vlajka, nejsou jen vyjádřením naší okamžité radosti nad sportovními úspěchy, nejen vnějším znakem příslušnosti ke krátkodobému úspěchu někoho druhého, ale představují symboly, pro které umíraly tisíce statečných lidí, jako byli oni, jako byli příslušníci domácího i zahraničního odboje.

Pomník Josefu Mašínovi stojí v jeho rodných Lošanech. Mramorová pamětní deska věnovaná jemu a jeho manželce je na prvním nádvoří zámku v Poděbradech. Další Mašínovu pamětní desku odhalili v roce 2016 za přítomnosti jeho dcery a vnučky v Roudnici nad Labem, kde bydlel během studií.

V Kolíně na budově obchodní akademie (původně gymnázia) se nachází pamětní deska Václavu Morávkovi. Vytvořil ji v roce 2004 akademický sochař Michal Vitanovský.

Osobnosti tří králů koncentrují nejlepší vlastnosti svobodného demokratického Československa, stejně jako neměnné lidské vlastnosti cti a slušnosti, které představují pilíře jednání každého člověka i státu.