100 let české státnosti ve Středočeském kraji

Filmoví Oscaři pro Středočeský kraj

Malebnost, proměnnost Středočeského kraje a jeho fotogeničnost přispěla k tomu, že v něm hledali inspiraci umělci všeho druhu, básníci, malíři, fotografové… a posledních sto let i filmoví tvůrci.

Exteriéry a interiéry Středočeského kraje tvořily kulisu stovek slavných českých a zahraničních filmů. Za filmový věhlas, díky němuž přijíždějí do středních Čech točit největší produkce světa, vděčí kraj především 60. letům – letům Ostře sledovaných vlaků, Limonádového Joa i Mostu u Remagenu. To, že středočeské filmové lokality leží blízko barrandovských ateliérů, takže filmaři nemusí vozit všechna svá fidlátka daleko, a to, že hollywoodské celebrity nocují raději v pražských hotelích než na Kladně, jsou až druhotné důvody.

Nejvíce se do povědomí světové kinematografie zapsal jeden ze tří českých oscarových filmů, Ostře sledované vlaky. Ten získal v roce 1968 Cenu Akademie filmových umění a věd – Oscara za nejlepší cizojazyčný film – jako druhý československý snímek (prvním byl v roce 1965 Obchod na korze). Režisér Jiří Menzel natočil film v roce 1966 podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Menzel vždy velmi úzkostlivě ctil literární předlohy. Stalo se tak i tentokrát. A proto se celý snímek odehrává ve Středočeském kraji. Oceněné filmy a podmínky jejich vzniku zná a zkoumá každý z branže, a tak Hollywood poznal Středočeský kraj a časopis Time zařadil Ostře sledované vlaky mezi stovku nejlepších filmů všech dob.

Hrabal vycházel ze skutečné události, která se odehrála v době protektorátu, totiž výbuchu německého muničního vlaku, který odpálila časovým spínačem partyzánská skupina Podřipsko z Lysé nad Labem. Stalo se to nedaleko železniční stanice Stratov. Druhý zdroj tvořily Hrabalovy zážitky z nádraží v Kostomlatech nad Labem, kde ke konci války sloužil jako výpravčí. Také vzory postav jsou Středočeši, třeba přednosta Němeček a výpravčí Hubička pocházeli původně ze stanice Dobrovice.

Film byl natočen v železniční stanici Loděnice u Berouna na železniční trati Praha–Beroun přes Rudnou u Prahy. Právě na tomto nádražíčku pracoval nešťastník Miloš Hrma (Václav Neckář). Zde se odehrála pikantní scéna, jak výpravčí Hubička (Josef Somr) razítkuje holý zadek telegrafistky Zdeničky Svaté erárními razítky, i vše ostatní důležité. Na budově nádraží je dnes pamětní deska připomínající natáčení.

Filmaři společně s architekty dlouho vybírali vhodné nádraží z desítek „uchazečů“. Do konečného výběru postoupilo deset z nich. Hledalo se typicky české nádraží, kde se zastavil čas, s intimní náladou, nádražíčko obyčejně lidského rozměru, na němž se odehrávají příběhy prostého lidství. A právě takovou náladu má nádraží v Loděnici dosud.

Není bez zajímavosti, že si Středočeský kraj zahrál i ve třetím a zatím našem posledním oscarovém filmu Kolja. Začíná tu celý film, kdy pan Louka (Zdeněk Svěrák) pospíchá hrát na pohřeb do krematoria v Nymburce.

Ale ani těmito dvěma filmy Středočeský kraj s Oscary neskončil. Snímky, kde si zahrál, obdržely řadu oscarových nominací. Lásky jedné plavovlásky Miloše Formana z roku 1965 byly nominovány na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a dostaly Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný film. Britský filmový časopis Empire ho zařadil mezi 100 nejlepších cizojazyčných filmů vůbec. Příběh dvou lidí hledajících pravou lásku se odehrává v Zruči nad Sázavou.

Vesnička má středisková, kterou natočil Menzel v roce 1985 podle scénáře Zdeňka Svěráka, jsou ve skutečnosti Křečovice u Benešova. Film je ověnčen mnoha slavnými cenami a v roce 1987 byl nominován na Oscara v kategorii cizojazyčných filmů. V Křečovicích se točilo více slavných snímků, třeba Farářův konec.

Na Oscara za nejlepší zahraniční film byla nominována také Obecná škola Jana Svěráka z roku 1991 podle scénáře Zdeňka Svěráka. Kromě Prahy hraje ve filmu Středočeský kraj – kupříkladu silnice mezi Chotčí a Zbuzany, trať v okolí Malé Hraštice, a hlavně vrch a opevnění Jordán, jeden z nejznámějších vrchů Středních Brd. Právě tam zneškodnil tatínek (Zdeněk Svěrák) pancéřovou pěst, tam se odehrává pointa filmu.

Ostatně i Miloš Forman, režisér, scenárista a herec, který se narodil v roce 1932 v Čáslavi a studoval v Poděbradech, je držitelem dvou Oscarů za nejlepší režii. Zvukař Petr Forejt byl nominován na Oscara za zvuk k filmu Wanted, střílečky, která se točila v Praze a na Křivoklátě. Jednu z hlavních rolí zde hrála Angelina Jolie a byla to jedna z nejnákladnějších zahraničních produkcí, která u nás vznikala.

Ani tím středočeský oscarový příběh nekončí, byť začíná o pár let dříve, ale v mnohém je typický právě pro 60. léta. Jediný český herec, který kdy získal filmového Oscara, se jmenoval Ivan Jandl. Za roli ve švýcarsko-americkém protiválečném filmu z roku 1947 Poznamenaní dostal nejprve roku 1948 Zlatý glóbus a pak v roce 1949 Cenu Akademie za nejlepší herecký výkon v dětské roli. Vznik filmu se váže ke středočeské Litni. Právě tam totiž nesmírně slavný hollywoodský režisér Fred Zinnemann přemluvil naši mezinárodně proslulou operní pěvkyni a filmovou hvězdu Jarmilu Novotnou, aby si ve filmu zahrála v příběhu matky, která po válce hledá svého syna. Režisér zde oslovil i jejího manžela, majitele zámku v Litni, a také Jana Masaryka, tehdy československého ministra zahraničí. Film získal ještě Oscara za nejlepší scénář. Sám Jandl však z moci režimu upadl do nuceného zapomnění. Obě sošky se mu podařilo získat až s pomocí švýcarského velvyslanectví, obě skončily v krabici od bot. Hrát a točit nesměl. Vycestovat nesměl přes bezpočet nabídek zahraničních produkcí, ani dopis tehdejší největší světové star Brigitte Bardot, nepomohl. Na DAMU nebyl přijat. Urna Ivana Jandla byla teprve nedávno uložena do hrobu na pražském Vyšehradě.

Našla by se i řada dalších středočeských oscarových souvislostí v udělených cenách u spousty kategorií i v oscarových nominacích.

Strhující příběh, neméně strhující než sám film, se odehrál při natáčení slavného válečného Mostu u Remagenu. Film zachycuje jednu z epizod druhé světové války, bitvu o most přes Rýn. Točil jej John Guillermin, mistr katastrofických a válečných filmů, který je podepsán i pod King Kongem či Skleněným peklem. Měl pověst tvrdého režiséra. Jen u nás se v roce 1968 musel vzdát natáčení téměř před koncem.

Filmový most u Remagenu ve skutečnosti stojí v Davli na Vltavě blízko soutoku se Sázavou. Most nebyl ani tenkrát, a není ani dnes mostem železničním (slouží chodcům), proto mu filmaři dodali koleje, nadzdvihli ho o tři metry, nakašírovali k němu dvě věže, a dokonce vyhloubili tunel na pravém břehu Vltavy (byl v 70. letech zazděn). Úvodní roli si zahrál i sousední skutečně železniční měchenický viadukt. Po průjezdu lazaretního vlaku vyletí do povětří.

Až do 21. srpna 1968 natáčení probíhalo skvěle. Úžasnou práci odváděli i naši herci, kteří ve filmu hráli (Jan Schánilec, Vít Olmer, Rudolf Jelínek), a také kaskadéři. Onoho srpnového rána čekali v Davli na natáčení čeští studenti – komparzisti ve stejnokrojích americké armády a další komparz v uniformách wehrmachtu. Spojenecké i německé tanky stály na místech… natáčení začínalo. Vtom přijely skutečné tanky sovětské. Jejich posádky v šoku zíraly na „nepřítele“. Scházelo málo a došlo ke skutečnému konfliktu. Těžko se Sovětům vysvětlovalo, že jde jen o film.

Sovětská propaganda okamžitě využila přítomnosti Hollywoodu. Fotografie v novinách a filmové týdeníky hlásaly, že jsou u nás američtí vojáci s plnou výzbrojí, důkaz, že Československo je kontrarevoluční zaprodanec Západu.

Okupace ukončila natáčení. Pod dozorem sovětských důstojníků se směly dotočit jen klíčové scény. Osmadvacet taxíků odvezlo zahraniční hvězdy a členy štábu narychlo za železnou oponu. Jen americký herec Robert Logan se zdržel a natočil invazi. Film se pak musel dotáčet v náhradních lokacích ve Vatikánu a v Hamburku. Most u Remagenu měl úspěšnou premiéru v roce 1969 a šířil s sebou také příběh okupací pokažené středočeské produkce. Sám režisér Guillermin se po této zkušenosti válečným látkám vyhýbal a věnoval se raději King Kongovi.

Třetím filmem, jenž zasáhl povědomí světové kinematografické veřejnosti, je Limonádový Joe aneb Koňská opera z roku 1964 (scénář Jiří Brdečka, režie Oldřich Lipský). Všichni si klasiku parodie na filmy z Divokého západu pamatují: Joe jede arizonským kaňonem a pěje slavnou árii ve vymyšlené jakoangličtině „Sou fár, tu jú aj mej“. Ve skaliscích Divokého západu se odehrávají ještě divočejší drsné scény, Waldemar Matuška (Kojot Kid) hlídkuje na skalním ostrohu za zvuků písně V Lincolnu loňskýho roku, Joe skáče z nekonečně vysoké skály, padouši mučí v lomu nevinnou Winnifred Goodmanovou (Olga Schoberová)… a nakonec všichni svorně, padouch nebo hrdina, coby jedna rodina najdou na kamenitém hřbitově zlato, naftu i vzájemnou lásku. To vše se odehrává ve Středočeském kraji. Hlavně v lomu Velká Amerika (vápencový lom u Mořiny poblíž Karlštejna) a v jeho okolí.

Čeští filmaři odvedli tenkrát skvělou práci. Kulisy westernového městečka Stetson City dokonce používali dál západní filmaři a natočili v nich úspěšný film Zlatokopové z Arkansasu. Slavný americký westernový herec Henry Fonda byl nadšen a šířil slávu české filmařiny. Čeští kaskadéři se stali slavnými po celém světě a jejich kaskadérská škola je dodnes vyhledávaný a nezpochybnitelný pojem. Hrají v těch největších kasovních trhácích od Titaniku po Mission: Impossible. V lomu Amerika se od té doby proháněla spousta amerických drsňáků, třeba Vin Diesel v thrilleru Babylon A. D.

Výčet filmů, kde si od 60. let středočeské lokality zahrály, je nekončící. V Kersku u Sadské řeší Hrabalovi myslivečtí kumpáni z Menzelova filmu Slavnosti sněženek, zda si dát kančí „se zelím nebo se šípkovou“. Na samotě u lesa Menzel režíroval v Radešicích na Příbramsku, v Nedvězí nedaleko Benešova a také ve Svatém Janu u Sedlčan. Pohádka Jak se budí princezny se točila na Konopišti. Noc na Karlštejně se skutečně natáčela na Karlštejně a hradem královny Elišky ze stejného filmu byl Křivoklát, který si zahrál i sídlo krále a princů z Moskalykovy pohádky Třetí princ. Zámek Slapy poznáme ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále, Habermannův mlýn nebo i televizní seriál První republika. V Nymburce u hradeb rozbil šapito seriálový Cirkus Humberto.

Duchové Leontýnky, jejího taťky Brtníka z Brtníku a skřítků řemeslníčků z filmu Ať žijí duchové ožívali na zřícenině hradu Krakovec. Pilot Maděra (Martin Dejdar) ze Zdivočelé země trpí v uranových dolech, ve skutečnosti v Lešeticích u Příbrami v památníku Vojna, který je autenticky věnován tomuto neblahému období našich dějin. Maděra chce začít nový život na Louce u Radíče.

Ve filmu si zahrály Lidice (Lidice), Mladá Boleslav (Lidice, Obsluhoval jsem anglického krále – věznice), Roudnice nad Labem (Lidice, Marečku, podejte mi pero – továrna). Ve vsi Mořinka u Karlštejna se točily Bobule, Kryštof Hádek (Honza) se tu schovával po útěku z Prahy. A krvavou bestii Alžbětu Báthoryovou byste v Jakubiskově filmu častěji než v Čachticích na Slovensku potkali na hradech Točník a Žebrák nebo v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Na Točníku bydlela také zlá macecha ve filmu F. A. Brabce Kytice. Slavní Chalupáři mají chalupu ve středočeské vsi Višňová u Příbrami, která se v seriálu jmenuje Třešňová. Všetaty a Neratovice poskytly autentické prostředí filmu o Janu Palachovi Hořící keř. Renčova Válka barev se zase natáčela na Orlíku a v tamním unikátním prostředí rekreačního střediska ÚV KSČ.

Středočeské hrady a zámky mají čeští filmaři hodně rádi. Třeba zámek Měšice byl kulisou pro blázinec či nemocnici v Aloisi Nebelovi nebo si zahrál v Příbězích obyčejného šílenství. Na hradu Valečov řádí arciloupežník Lotrando se svou bandou a odtud je slavná hláška „Čím víc máme, tím víc krademe, ty střevo!“ Čerti, co s nimi nejsou žerty, se zase ukázali ve mlýně blízko vísky Střehom u Mladé Boleslavi a také v Průhonickém parku.

Kluci ze seriálu Bylo nás pět si vykračují s vysvědčením Komenského ulicí v Kouřimi, kde se také točila Nesmrtelná teta nebo Zvonokosy. Film Želary se nenatáčel jen na Slovensku, jak by napovídal děj, ale Aňu Geislerovou (Eliška) ve skutečnosti vidíme třeba ve Zlonicích na Kladensku či před kostelem v Bezdědicích. Ve filmu si zahrál i Mladoušov na Benešovsku. Ve spoustě filmů si vystřihlo roli Kladno. Třeba v Menzelových Skřiváncích na niti podle předlohy Bohumila Hrabala, který Kladno velmi dobře znal. V místních ocelárnách pracoval od roku 1949.

Ve Středočeském kraji se od „zlatých šedesátých“ netrhnou dveře velkých hollywoodských produkcí. Hlavně po sametové revoluci. Mladá Edith Piaf našla útočiště místo Paříže v Kutné Hoře. Na Konopišti a na zámku Dobříš a v Souticích na romantickém soutoku Želivky a Sázavy se točil Iluzionista. Křivoklát hostil fantasy Kletba bratří Grimmů, seriál Borgiové a také Tři mušketýry, kteří se točili i na zámku Kačina. Tom Cruise honil padouchy po Mladé Boleslavi i na spoustě jiných míst kraje (Mission: Impossible – Ghost Protocol a další). Hollywoodské megahvězdy Bruce Willis a Colin Farrell ztvárnili v Milovicích postavy válečného dramatu Hartova válka.

Zkrátka výlet po filmových místech Středočeského kraje by byl na dlouhé roky. Filmová místa jsou dnes také oblíbeným cílem zahraničních turistů.