100 let české státnosti ve Středočeském kraji

Palachův středočeský týden

Na konci osmdesátých let dosahoval marasmus doby vrcholu. Všem bylo jasné, že režim ztratil dech, že takto už to dál nemůže pokračovat, že se „něco“ musí stát. Těmto úvahám nahrávala i podobná situace v sousedních „socialistických“ zemích, kde sílily vlny občanského odporu. Bylo zřejmé, že i gorbačovská „perestrojka“ je opět jen plácnutím do vody skomírajícího režimu. Špičky vládnoucí garnitury se před lidmi svými vystoupeními už jen ztrapňovaly a zesměšňovaly. Jejich nekompetentnost řídit společnost a reflektovat dobu byla očividná.

Za počátek akcí vedoucích ke konci dokonávajícího režimu je označován „Palachův týden“. Tak je pojmenována série občanských nepokojů na Václavském náměstí v Praze ze začátku roku 1989. Protesty, které byly motivovány uctěním památky dvacátého výročí upálení Jana Palacha, trvaly pět dní a byly největším projevem občanského odporu od počátku 70. let. Ani surovým násilím bezpečnostních složek, včetně nasazení Lidových milicí, se nedařilo mocenskému aparátu situaci uklidnit. Zadrženo bylo přes 1 400 lidí, řada osob byla zraněna, Václav Havel byl zatčen a uvězněn. V zahraničí sílila kritika brutality zásahu.

V definicích „palachiády“ často zapadá informace, že Praha nebyla jediným místem, kde se konaly protesty. Druhým místem byly středočeské Všetaty, kde se Palach narodil, kde žil a odkud vyjel na svoji poslední cestu.

Tiché protesty u Palachova hrobu ve Všetatech měly tradici. Už několik let chodili lidé uctít Janovu památku a připomenout jeho čin. Zprvu chodívali hlavně disidenti, ale postupně i další lidé. Chodili, přestože věděli, že budou fotografováni, filmováni, že příslušníci Státní bezpečnosti budou zjišťovat jejich totožnost. Lidé si mohli být jistí, že návštěva hrobu jim přinese jen policejní hlášení do místa bydliště a do zaměstnání se všemi důsledky a že takový člověk bude veden jako „nepřátelská osoba“.

V lednu 1989 to bylo jiné. Nebylo to jen pár lidí. Do Všetat směrovaly stovky lidí. Policejní složky se stejně jako v Praze rozhodly zasáhnout se vší rasancí. Všetaty se ocitly v obležení stovek příslušníků StB a Veřejné bezpečnosti. Kolem celých Všetat byly zátarasy. Po polích jezdila policejní terénní vozidla a všechny přístupové cesty byly zablokovány. Městečko bylo neprodyšně uzavřeno. Sám hřbitov byl již týden zavřený z technických důvodů a byl také obklíčen policejními složkami. Už na pražských nádražích, hlavně ve Vysočanech, odkud tehdy vlak do Všetat jezdil, policie v hojném počtu kontrolovala lidi, legitimovala je, všemožně jim bránila v odjezdu a některé z nich i zadržela.

Ve Všetatech, které jsou frekventovanou železniční křižovatkou tratí Praha – Mělník a Praha – Mladá Boleslav, většina vlaků nestavěla a jen projížděla. U vlaků, které ve stanici zastavily, strážily kordony příslušníků VB. Dál byl propuštěn jen ten, kdo v obci bydlel. Ostatní šli dobrovolně či násilím k výslechu. Bezpečnost chytala lidi i na cestách a v polích okolo Všetat.

Policejní brutalita byla bezmezná. Uniformovaní policisté i muži v civilu surově napadali lidi hned, jak vystoupili z vlaku, smýkali jimi, kroutili jim ruce za záda, vysypávali jim tašky a všechno, co v nich měli, do bláta. Pak lidi sváželi do budovy místního JZD, kde je podrobili osobní prohlídce a výslechu. Každý byl nezákonně fotografován a filmován. Jsou dokumentovány případy jako ten, kdy policisté na nádražním záchodku surově zbili chlapce, přerazili mu nos a způsobili zranění, která si vyžádala hospitalizaci na chirurgii v Praze.

Nakonec byli všichni zadržení nacpáni do autobusu. Během jízdy jim policajti hrubě nadávali, uráželi je a chovali se násilnicky. Policie lidi rozvážela daleko za Všetaty, postupně je vysazovala v několikakilometrových odstupech po celém Středočeském kraji, třeba až v polích u Kolína.

Přesto se většinou v noci několika lidem podařilo aspoň hodit kytku přes hřbitovní zeď.

Chátrající a opuštěný Palachův rodný dům ve Smetanově ulici koupilo před několika lety ministerstvo kultury a pověřilo Národní muzeum, aby v domě zřídilo od roku 2018 muzeum. Dům si zahrál „sám sebe“ ve filmu o Palachovi Hořící keř. Díky úsilí Společnosti Jana Palacha byla na domě umístěna bronzová pamětní deska „ZDE ŽIL A ODTUD ZA SVOBODU ČESKÉHO NÁRODA NA SMRT ODEŠEL JAN PALACH 1948–1969“. U domu se konají pravidelné pietní akce. Vedle vchodu do školy na náměstí je pamětní deska se symbolem hořící pochodně a nápisem „V LÉTECH 1954–1963 BYL ŽÁKEM NAŠÍ ŠKOLY JAN PALACH *11. 8. 1948 †19. 1. 1969“. V samotné škole je malá pamětní expozice, kde jsou vystaveny některé Palachovy osobní věci, dopisy a dokumenty. Ve vstupní hale místní sokolovny je pamětní deska z černého mramoru, na které je umístěna Palachova posmrtná maska sejmutá Olbramem Zoubkem (její originál byl původně umístěn v roce 1969 také zde) a nápis „JAN PALACH *11. 8. 1948 †19. 1. 1969“. Koná se tu každoročně i Memoriál Jana Palacha ve sportovní gymnastice dívek.

Ve všetatském urnovém háji je odhalena pamětní deska a monumentální sousoší Pocta Janu Palachovi, jehož autorem je akademický sochař František Janda. Návrh výtvarné kompozice pomníku autor ve skutečnosti vytvořil již v lednu 1969 a měl stát na místě činu Jana Palacha v Praze.

Tak se uzavřelo podivuhodné Palachovo spojení mezi Prahou, Všetaty a Středočeským krajem. Palachův pomník vytvořený pro Prahu je ve Všetatech a v Praze u Národního muzea je Palachův pomník, který vytvořila výtvarnice Barbora Veselá, která žije a tvoří ve středočeské Přistoupimi.