100 let české státnosti ve Středočeském kraji

Podivuhodný případ dr. Hrabala aneb o středočeské paměti

Vždy a všude na světě je běžné, že k uctění a udržení paměti na významné osobnosti a děje se nejen stavějí pomníky a monumenty, ale také se po nich pojmenovávají třeba ulice nebo významné veřejné budovy, školy, letiště, muzea, divadla…

Stejný nápad pojalo v roce 2013 i ředitelství nymburského gymnázia. Rozhodlo se pojmenovat školu po jedné z nejvýznamnějších osobností, jejíž život a dílo jsou spojeny nerozlučně se Středočeským krajem – po JUDr. Bohumilovi Hrabalovi

(1914–1997). Vlastně byla dokonce ostuda, že si kraj, natož Nymburk, dosud Hrabala, nejpřekládanějšího českého autora, příliš nepřipomínal. Kraj si nechal tak trochu ukrást památku na tohoto slavného českého spisovatele městem Prahou, s níž je Hrabal nejčastěji spojován: se staroměstskou hospodou U Tygra, s pražskou Libní a s Automatem Svět…

Pravda je však taková, že Hrabal byl spisovatelem stejně středočeským jako pražským. Jeden z nejproslulejších a nejoriginálnějších českých spisovatelů 20. století je životem i tvorbou mnohostranně spojen se středními Čechami. Jako pětiletý chlapec přijel se svou rodinou do Nymburka, kde se jeho nevlastní otec stal správcem pivovaru. Hrabal zde strávil dětství i mladá léta. V Nymburce žil, chodil do školy a studoval.

Po maturitě na nymburském gymnáziu si spisovatel sám doplňoval latinu, aby mohl v Praze studovat práva, která kvůli uzavřeným vysokým školám v době protektorátu dokončil až v roce 1946. Hodně četl, vzdělával se. Pracoval jako železniční dělník a výpravčí v Kostomlatech, jako pojišťovací agent a obchodní cestující prošlapal kraj. Od roku 1949 brigádničil jako dělník v kladenských hutích.

V roce 1965 si manželé Hrabalovi koupili v Kersku nedaleko obce Hradištko u Nymburka chatu s evidenčním číslem 0274. Hrabal jezdil do Kerska pravidelně na víkendy. Po smrti ženy sem jezdil dokonce téměř denně. Tady vznikla jeho nejlepší díla Postřižiny, Obsluhoval jsem anglického krále, Městečko, kde se zastavil čas, Krasosmutnění, Něžný barbar, Příliš hlučná samota, kniha povídek Slavnosti sněženek, která je věnována přímo Kersku a jeho obyvatelům a chatařům. Do roku 1989 se obrazně a často i doslova právě odtud šířila většina Hrabalových textů opisy a v samizdatech.

Ano, Hrabal je spojen svým dílem v mnoha ohledech s Prahou, avšak i se Středočeským krajem. Jeho oscarové Ostře sledované vlaky, to je středočeská obec Stratov a spisovatelova zkušenost z Kostomlat. Slavnosti sněženek, to je Kersko.

Film Skřivánci na niti podle novely Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, to je Kladno… a tak bychom mohli pokračovat dlouho.

Bylo proto naprosto logické a správné, že v roce 2013 vznikl záměr pojmenovat po Hrabalovi nymburské gymnázium, kde studoval, u příležitosti stého výročí spisovatelova narození a k 111. výročí založení školy.

K překvapení vedení gymnázia, vedení města i kraje, který je zřizovatelem školy, se zvedla velká vlna nevole. Sami studenti gymnázia dokonce sepsali ostudnou petici proti tomuto záměru. Také mnozí rodiče studentů začali bombardovat školu i kraj peticemi, stížnostmi a žádostmi, které nesouhlasily s pojmenováním školy po Hrabalovi. Argumentem bylo, že Hrabal se špatně učil, měl špatné známky, nevedl řádný život, vedl dokonce i nezřízený život, „chlastal“… a že by se tak stal studentům nedobrým příkladem.

Vše již vypadalo beznadějně. Naštěstí se však do hry vložili bývalí absolventi gymnázia, nymburští patrioti, kteří měli ke škole a k městu hluboký vztah. Jedním z prvních iniciátorů boje za zdravý rozum byl JUDr. Miroslav Jansta, čestný občan Nymburka, který kdysi reprezentoval školu i město v basketbalu a volejbalu a byl majitelem nejslavnějšího nymburského basketbalového klubu, jenž pod jeho vedením dokázal získat neskutečných patnáct mistrovských titulů v řadě. Jansta zaslal vedení školy a veřejnosti otevřený dopis. V rozjitřené atmosféře to tehdy představovalo i kus osobní statečnosti. Ale přidali se postupně i další. Nakonec gymnázium své čestné pojmenování získalo.

Tento případ dokazuje, že i v dnešní, zdánlivě racionální a svobodné době představuje rozhodnutí pojmenovat nějaké místo nebo instituci po významné osobnosti čin odvážný, promyšlený, konsensuální a odpovědný. Vždy jde o symbolický postoj k dějům minulým, vyjádření pohledu na svět kolem sebe a také o krok, který je poselstvím generacím příštím.

Záměr získat pro nymburské gymnázium čestný název Gymnázium Bohumila Hrabala ve skutečnosti splňoval všechna tato kritéria. Spojení jména jedné z nejvýznamnějších osobností české kultury se školskou institucí má hluboký význam a přesah, neboť je nositelem historické paměti města, s nímž je Hrabal nerozlučně spojen, souvislostí a povědomí odkazu české kultury světu, poselstvím o životních postojích vedoucích k úspěchu i názorem na vysokou úroveň umělcovy tvorby.

Ve vztahu ke studentům a pedagogům bude jméno Bohumila Hrabala mimo jiné vždy připomínat nutnost a nezastupitelnou úlohu vzdělanosti. Vždyť Hrabalův život sám je toho učebnicí na hony vzdálenou školometských pouček. Je příběhem o tom, jak notorický propadlík na nymburské reálce nakonec coby vzdělaný právník, který si neustále rozšiřoval vzdělání v dalších oborech, patřil k osobnostem světového formátu oplývajícím sečtělostí, všestrannou vzdělaností, životní zkušeností, nadhledem a trénovanou pamětí.

Sám literární odkaz Bohumila Hrabala je ilustrací funkce vysoké vzdělanosti pro tvorbu i život. Nenapodobitelná jazyková vytříbenost mísící s citem slang i poetismy, filozofické sentence a lidové moudro, kunsthistorické poučky s pasážemi politického přesahu… a také humor. Tuto moudrost čerpal Hrabal nejen v hospodě U Tygra, ale v širokém kontextu i v osobitosti a svébytnosti Středočeského kraje. Právě vysoká
a všestranná vzdělanost Hrabalova pomohla v jeho díle nejen integrovat různé proudy české literatury a zasadit je do světového kontextu, ale také formovat jeho neopakovatelnou a svébytnou osobnost lidskou.

Nymburské Gymnázium Bohumila Hrabala se pyšní desítkami slavných a významných absolventů. Byli jimi třeba RNDr. Zdeněk Havlas, DrSc. (1951), místopředseda Akademie věd ČR, prof. RNDr. Libor Pátý, CSc. (1929), zakladatel oboru vakuové fyziky v Československu, vysokoškolský pedagog, spoluzakladatel Občanského fóra, náměstek ministra školství, doc. RNDr. Noemi Čeřovská, CSc. (1953), imunoložka, viroložka botanička a biochemička, vedoucí Laboratoře virologie Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR, prof. MgA. Josef Krofta (1943–2015), divadelní režisér, loutkoherec a vysokoškolský pedagog, držitel Ceny Thálie za celoživotní mistrovství, Angelik František Fišer (1926–1983), teolog, historik, překladatel Bible, tramp s přezdívkou Rancher a zakladatel osady RANCHE 7D, Mirek Smíšek (1925–2013), světově proslulý keramik, plk. i. m. Bedřich Krátkoruký (1913–1943), vynikající pilot a stíhací eso RAF v době druhé světové války, genmjr. Josef Antonín Jaške (1913–2001), letec a první český velitel 313. perutě RAF, škpt. pěchoty Jindřich Šilhánek (1898–1945), voják, legionář, odbojář za 2. světové války, plk. letectva i. m. Jaroslav Čermák (1917–1943), pilot 310. a 313. stíhací perutě RAF, prof. Ladislav Serbus (1908–1987), význačný český tělovýchovný pedagog, rektor ITVS v Praze, Zdeněk Rylich (1931), jeden z nejslavnějších hráčů české basketbalové historie, Růžena Merunková (1940), herečka, Bedřich Feuerstein (1892–1936), architekt, scénický výtvarník, malíř a esejista světového rozhledu a mimořádných uměleckých kvalit, výrazná osobnost české moderní avantgardní architektury a scénografie… a další a další osobnosti, jejichž věhlas daleko přesáhl hranice našeho kraje i české země.

Příklad nymburského Gymnázia Bohumila Hrabala vypráví velmi důležitou věc: v každém městě, v každé obci, v každé škole Středočeského kraje máme slavné rodáky, krajánky, věhlasné individuality, jež dal kraj naší zemi a často i celému světu. Jen paměť na ně často zapadá, ačkoliv by měla být oživována, prohlubována a tříbena. To je jeden z hlavních dluhů a úkolů zároveň, které před krajem stojí, neboť to, co jsme my dnes, to byli oni, a čím byli oni, můžeme být i my.