Akce kulak vyhnala z domovů tisíce rodin. Rolníci přišli o stroje i zvířata

Po únoru 1948 se z poctivých živnostníků stali šmelináři a ze soukromých zemědělců kulaci. Statky musely opustit rodiny, které tam hospodařily i po několik století.

Kolektivizace se rozběhla podle sovětského vzoru. Zamezit měla soukromému vlastnictví zemědělské půdy. Kde nestačilo přemlouvání, začalo zastrašování a donucovací aktivity Státní bezpečnosti. Středočeský venkov se změnil k nepoznání. Z malých políček se staly velké lány bez remízků a mezí.

„Kulak byl velký zemědělec, který měl víc než 13 hektarů půdy,“ říká kurátor sbírek Národního zemědělského muzea na zámku Kačina Pavel Novák. „Občas byli za kulaky označeni třeba rolníci, kteří měli méně než 5 hektarů. Těm pak byl majetek zabrán a oni byli zpravidla vystěhováni.“

Rolníci přišli nejen o půdu, ale také o stroje a o zvířata. Loučení s nimi bylo často dojemné. „Můj děda s babičkou si pořídili v roce 1947 krávu,“ říká Pavel Novák. „O tři roky později ji museli dát do JZD. Děda ji tam tajně chodil krmit asi další dva roky. Dobytek tam řval hlady. Ona chátrala a chátrala, až nakonec pošla.“

Výživu pro celou zem měla zajistit jednotná zemědělská družstva a státní statky. Do vedení se ale dostali lidé, kteří neměli potřebné zkušenosti a teprve se učili věci, které znal každý sedlák. „Prosazování sovětských zkušeností nemělo v našich podmínkách opodstatnění,“ vysvětluje Pavel Novák. „Někdy to byly vyslovené nesmysly.“

Úpadek zemědělství přinesl problémy se zásobováním a řada produktů se paradoxně dovážela z kapitalistických zemí. Legendy o zemědělské soběstačnosti jsou dodnes šířeným mýtem.