Hákové kříže, srpy a kladiva zpečetily osudy letních vil v Roztokách u Prahy

Roztoky u Prahy si oblíbili bohatí židovští obchodníci a továrníci. Postavili si tady 20 nádherných vil, které se dědily z generace na generaci. Těžce vydobytý životní styl ale přerostl v tragédie celých rodin.

Některým se podařilo před nacisty uniknout, jiní skončili v koncentračních táborech. „Po válce byly zahrady často parcelovány. Majitelé přišly jak o vily, tak o zahrady a v rámci zastavování pozemků tady vznikaly novostavby, které neměly s vilovou architekturou nic společného,“ říká historička Marcela Šášinková ze Středočeského muzea v Roztokách u Prahy.

Pohnutý osud mají dvě vily č. p. 110 a 125, které stojí na společném pozemku v nádherné zahradě. Patřily rodině Haurowitzových, kteří vlastnili tovární sklad Kosmonoských kartounů. Část rodiny nepřežila koncentrační tábory v Terezíně a v Osvětimi, některým členům se podařilo uprchnout do Ameriky. Jejich vnuci žádali o vrácení majetku, ale neúspěšně. Obě vily jsou od roku 2009 kulturními památkami. Město Roztoky teď vilu č. p. 125 opravuje a rekonstrukcí má projít i zahrada.

Romantickou secesní vilu č. p. 7 za obecním parkem zase v roce 1938 koupil Adolf Procházka. Jeho žena byla neteř bratří Čapků. „ Adolf Procházka byl významný politik. Utekl do Londýna, stal se tam členem exilové vlády,“ vysvětluje Marcela Šášinková. Vilu během války zabrali Němci. Procházka se sice vrátil a v letech 1945-1948 byl ministrem zdravotnictví. Emigrací v roce 1948 ale manželé o vilu definitivně přišli.

Podobných vil se v Roztokách u Prahy dochovalo asi 20. Čtyři z nich jsou kulturní památky.